Brigáda - sen nebo noční můra?

O nás středoškolácích se říká, že jsme stále línější a línější. Že nic neděláme, neučíme se, nesportujeme a nic nás nezajímá. Je tomu skutečně tak? Anebo je slovo „výborný“ natištěné na ozdobném papíře nedostačující odměnou? V dnešní době mnoho studentů preferuje vydělávat na brigádách, než učit se na předměty, které stejně v pozdějších letech nevyužije. Možnost nasbírat zkušenosti, získat odpovědnost a ještě si vydělat peníze zní skvěle. Za sebe musím říct, že zkušenosti z práce jsou pro mě zatím cennější než všechny matematické grafy a vzorečky dohromady. Ale pokud jde o pracovní podmínky, nesmí být student moc vybíravý. Většina nabídek znamená nekonečnou dřinu za směšně nízký plat. Jsem pořád líná, když jsem se rozhodla zatnout zuby a aspoň to zkusit?

Jednou z mála cest, jak se v našem věku k brigádě dostat, je přes nějakého známého. Takto jsem se v 15 ti letech dostala k práci i já. Pracovala jsem jako obsluha stánku. Náplní mých odpolední se stalo smažení koblížků, vaření kávy, obsluha zákazníků a uklízení. Zprvu jsem byla nadšená! Mít práci, ve které si můžete dát koblížek a sednout si ke kávě, zní jako sen. Problém nastane, když se vám tato zdánlivá idyla opravdu dostane do snů. Po náročných směnách jsem se uprostřed noci budila, přesvědčená o tom, že před domem stojí fronta zákazníků, kteří čekají na své koblihy. Sladká vůně se stala nesnesitelnou a zamořila nejen můj šatník, ale i celý byt. A přibrala jsem asi 500 kilo, takže oblečení, které jsem si za vydělané peníze mohla koupit, mi stejně nesedělo. Z brigády snů se stala noční můra, doslova.

Každopádně jakákoliv zkušenost se hodí. A díky této práci jsem si ujasnila hned několik věcí, které by mi škola nikdy dát nemohla:

1. Dokud smažíte koblihy, nikdo vás nebude brát jako plnohodnotného člověka. Platí tu stejné předsudky jako pro zaměstnance McDonald‘s nebo KFC: „Pokud smažíš koblihy, jsi zřejmě úplný dement.“

2. Jako student bez zkušeností a hmotné zodpovědnosti jste tak postradatelní a nahraditelní, že není nutné s vámi jednat slušně nebo dokonce zvážit možnost, že za některé chyby prostě nemůžete (například, když začne pršet, nebo se vypne elektřina).

3. Kombinace červené a žluté (barvy naší firmy) je to nejhorší, co si na sebe můžete vzít.

4. Lidi jsou prostě…blbí.

Pominu teď zástupy rodičů, kteří mi své potomky v podstatě strčí přímo do stánku, jen proto, aby se mohli podívat na kousky těsta plavoucí v rozehřátém oleji. Pokud na brigádě neumrznete, nepřiotrávíte se výpary z arašídového tuku, neudusíte se sladkým pachem, nebo se nepředávkujete kofeinem, určitě vás dostane něco jiného. Jestli jste někdy pracovali jako číšníci, recepční nebo…vlastně jako cokoliv, musíte vědět, jaké to je mluvit se zákazníky. Snaha o jednání na úrovni je chvályhodná, ale naprosto zbytečná.

Zákazník: „Dobrý den, jakou máte zmrzlinu?“

Obsluha: „Dobrý den. Máme točenou zmrzlinu, jednu velikost a dnes děláme smetanovou a malinovou.“

Zákazník: „…aha. Tak já si dám malý kopeček čokoládové.“

Obsluha: „Ehm…máme točenou. Malinovou, nebo smetanovou?“

Zákazník: „Tak tedy…velkou čokoládovou.“

Nevím, jak byste si tento rozhovor vyložili vy. Můj šéf ho považoval za chybnou komunikaci z mé strany. Ale…vždyť já vlastně můžu za všechny chyby. Možná kvůli podobným „chybám“ je každý z našich stánků polepen všemožnými cedulkami, plakáty, meníčky a tabulkami. Od zákazníka se zřejmě očekává, že si z nabídky vybere sám a obsluze bez zbytečných otázek stručně sdělí, co by si přál. Není mi jasné, proč i přes tato opatření dochází ke zmatkům.

Zákazník: „Jeden trdelník, prosím.“

Obsluha: „Omlouvám se, ale tady děláme minikoblížky.“

Zákazník: „Dobře, takže si dám ty sójové boby, co máte tady na obrázku.“

Obsluha: „Emm…Díváte se na seznam alergenů.“

Další věcí, kterou vám nikdo předem neřekne, je fakt, že podlézání se vyplatí. Pokud vám šéf chce ukázat čtyři pětiminutová videa o tom, jak se jeho kocour snaží vyskočit na okenní parapet, podívejte se na ně! Řekněte, že je ta kočka roztomilá nebo se zkuste zasmát. Sbírejte plusové body, kde se dá. Pokud je váš zaměstnavatel nablízku, usmívejte se na zákazníky ještě o 110% víc, nabízejte věrnostní kartičky a na otázku, jestli vám osobně ty koblížky chutnají, odpovídejte: „Ano ovšem, nedokázala bych bez nich žít. Vlastně si myslím, že jíst cokoli jiného postrádá smysl.“ A když si budete chtít s kolegyní trochu postěžovat, napřed zesilte rádio, aby vás nezachytila ilegálně nainstalovaná kamera s odposlechem (na kterou si mimochodem také nestěžujte).

Protože jste tak snadno nahraditelní! Udržení brigády neznamená jen udržení si stálého příjmu. Je to statut středoškolského studenta, který je sice líný a na školu kašle, ale aspoň má práci. Taky byste mohli šéfovi říct, že jeho kocour je pěkně pitomý, když po 20 minutách nedokáže vyskočit na okno a stát se zase obyčejným, líným studentem, který nic nedělá, kašle na školu a ještě ani není schopný najít si práci.