Uprchlická krize?

No, četla jsem pár článků na toto téma a byla jsem tak nějak „vyzvána“ napsat také článek s tímto nadpisem. Jsem ráda za tuhle výzvu, protože si i já sama ujasním, jak to vlastně vnímám, protože pořád tak nějak nevím. Nejsem zastánce nějakého radikálního názoru. Jsem spíše takový přihlížející. Nevyžívám se v tom. Hlavně tedy z důvodu, že jsme zatím v celkem dobré situaci oproti jiným státům. A taky asi nejsem úplně v tom věku, kdy bych se v tom chtěla a měla nějak vyžívat. No, je to těžké téma, ale budu se snažit vám nějak popsat to, jak to celé vnímám.

Odborně se tomu říká uprchlická krize. No já bych to nazvala spíš jako totální selhání lidskosti. Jo, takhle nějak. Vlastně ani neumím vyjádřit slovy, co se to tady děje, proč se to děje zrovna teď na tolika místech a proč se najednou začalo všechno tak bláznit. Nepozoruji z této situace nic politického nebo něco oficiálního. Pozoruji tady spíše lidské vlastnosti. Hnusné lidské vlastnosti. Je to člověk proti člověku. Někdy mě udivuje a až fascinuje ve špatném slova smyslu, jak může někdo dělat něco takového jako je třeba terorismus.

Je to všechno propojené – válečné konflikty, teroristi, uprchlíci, Evropa.

Válečné konflikty a teroristi k sobě mají hodně blízko. Jejich posedlost a násilné způsoby projevování jejich víry mě fakt dostávají. Víra. Už jen to slovo má být mírumilovné a klidné. Máte prostě věřit v to, v co chcete. Ať už je to bůh nebo sen, má to být pro vás a neměli byste tím ovlivňovat nebo tu víru nutit ostatním. To bohužel asi nikdo nijak klidně nevysvětlí muslimům.

Tak a z toho nám vyplývá další část našeho propojení a to uprchlíci. Zkusme se vžít do role takového uprchlíka. Utíkáte před válkou, nevíte kam. Jak byste se chovali? Snažili byste se přizpůsobit? Hledali byste místo, jak se uplatnit, kde se zabydlet, jak pomoct? Nebo byste byli naštvaní na celý svět za to, co se děje, a absolutně byste nespolupracovali a ještě k tomu byste tady všechno ničili? Já vlastně nevím, jak si to oni představují. Na jedné straně tady asi je nějaká ta menšina snažící se to nějak zvládnout a přizpůsobit se, ale na druhé straně jsou tady ti „devastátoři“. Tady narážíme na zcela běžný problém a to 100 lidí, 100 chutí. Lidé se jen tak neshodnou. Vlastně celé je to o tom, že se lidé neumí/nechtějí/nebudou shodovat.

No a pak Evropa. Tady se na to celé doplácí. Je to útočiště, terč a bunkr všech a všeho.

Proč vlastně krize? Je to krize pro nás, pro ně? Nebo jsme v tom „namočení“ úplně všichni? Pořád si to neumím ujasnit. Nevím, na jaké jsem straně. Možná to ani nechápu. Proč se lidé začali najednou všichni tak bouřit, tak plašit, tak bláznit a vytváří se taková panika, takové problémy? Jak to, že se to najednou všechno tak sešlo? Pořád to nechápu a asi to ani nechci chápat. Ani toho nechci být součástí, nechci aby se to ani dělo, ale bohužel lidé se asi zbláznili, protože jinak si to odůvodnit neumím.

 

Anet