Hranice

Ne, dnešní rubriku Cestování opravdu nechci věnovat městu Hranice :D. Ne že by to nebylo zajímavé město, ale… Rád bych se s vámi dnes podělil a vlastně tak trochu navázal na článek od Anet, který se týkal migrace. Zdánlivě se to možná nezdá být příbuzné, ale je. Migrace vyvolala stavbu plotů na státních hranicích mezi některými státy, tak trochu jako bychom se vraceli v čase.

Ačkoliv ještě nejsem tak starý (ano, už když jsem chodil na školu, tak existoval mobil :D ), ještě si pamatuji dobu, kdy na českých hranicích byl celník a dával razítko do pasu. Vstup do EU a následně do „Schengenu“ toto odboural a dneska přejíždíme hranice mezi státy a skoro si ani nevšimneme rozdílu (ale náš operátor nám pošle „welcome“ SMSku s ceníkem, kdybychom se náhodou ztratili). Abychom si dnes připomněli, jak taková hraniční kontrola může vypadat, musíme se vydat na východ. A na pár příhodách vám povím pár zážitků z cest a hraničních kontrol.

Jedna historka ze „západu“, tedy z hranice mezi Švýcarskem a Rakouskem. Tehdy jsem měl řidičák asi 2 roky a vraceli jsme se z Zürichu od známých. Všechna auta hranici projela velmi rychle, celník se podíval a mávl rukou, aby každý jel dál. Až na nás. Možná kvůli české SPZetce, možná kvůli mně jako řidiči. Kromě pasu jsem musel ukázat i řidičák, asi jsem nevypadal, že bych ho už mohl mít :D. Ani to ale nestačilo a museli jsme otevřít kufr, no celník se velmi podivil, když uviděl vydaní novin Neuer Zürcher Zeitung za poslední dva měsíce, které jsme známým vezli.

Ale tato hranice je nic proti jiným, hlavně těm na východě. Už je to sice pár let, kdy jsem se vydal na Ukrajinu, ale věřím, že to bude podobné i dnes. Zde se musíte obrnit trpělivostí, strávíte zde klidně hodiny i dýl! Taky zde budete vyplňovat hromadu lejster, bez kterých není možné na Ukrajinu vstoupit, ptát se vás budou i na výši hotovosti nebo bude vypisovat cennosti. Aspoň pojištění auta zde opravdu platí, takže není nutné platit nové. Kupodivu jsem se nesetkal ani s úplatky, což je zajímavé.

Mnohem zajímavější hranice byla mezi Ukrajinou a Moldavskem. Ukrajinské část hranice byla velmi rychlá, přijeli jsme k malé budce, u které seděli dva vojáci. Stáhl jsem okýnko, podal pasy. Místo toho se voják zeptal, jestli nemáme pivo, tak jsem vzal připravené pivo a dal mu ho. Pak se zeptal, jestli nemám ještě pro kamaráda. Poté zaznělo jen „charašo“, úsměv a nasměrování k moldavské části hranice. Ta byla modernější, taky tam byl plakát, že ji postavila EU. Zde to už bylo horší a delší. Opět se vyplňovalo a papírovalo. Po zaplacení nějakého toho poplatku za vjezd (říkám tomu oficiální úplatek), tak jsme mohli pokračovat dál. Co se mi nejvíce líbilo, byli ti dva ukrajinští vojáci, řekli, co chtějí, nedělali problém a vůbec bylo jasno, co má člověk dělat. Jinde nevíte, zda úplatek očekávají nebo ne.

V tomto ohledu byla výborná hranice s Běloruskem, ať z Ukrajiny nebo z Polska. Před příjezdem vás varovali, že pokud najdou v pasu bankovku, bude to považováno za pokus o úplatek. Takže zde si užijete jen kupu papírování, která vás okrade o nějaký ten čas. Pozor ale, ačkoliv pojištění platí i do Běloruska (je to na zelené kartě napsané), můžete to místním úředníkům vysvětlovat, jak dlouho budete chtít, pokud si nekoupíte místní (díky čemuž dostanete bumážku – tedy razítko), tak vás do země nepustí.

Poslední hranici, na kterou vás vezmu, bude ta mezi Ukrajinou a Podněstřím. O této zemi nezemi jsem už jednou psal a možná se budu opakovat i s onou celnicí. Tato hranice je opravdu časově nejnáročnější a taky nejdražší. Kromě obíhání několika budek, u čehož se budete cítit jako sběratel razítek, se vaše „návštěva“ zde změní na tak trochu arabský trh, protože budete smlouvat cenu úplatku. Bohužel to není žádný žert, i takové hranice se v Evropě stále ještě nacházejí.

Doufám, že vás mé příhody z hraničních přechodů aspoň trochu zaujaly a těším se v příštím čísle školního časopisu na shledanou ;).

 

Peťa